Slovník

Preventivní opatření pohybu v lavinovém terénu. Bezpečnostními rozestupy se snižuje riziko uvolnění laviny v lavinovém terénu (dodatečné zatížení). Naopak při lyžování v strmém terénu, bezpečnostní rozestupy znamenají riziko pouze pro jednoho lyžaře.  

Náhlé uvolnění sněhové desky na svahu. 

Nestabilní vrstva v sněhové pokrývce je kluzná plocha po která se sněhové desky pohybují. 

Odtrh má ostré hrany a je kolmý k sněhové pokrývce. 

Povrch sněhové pokrývky vyzařuje do atmosféry dlouhovlnné záření (infračervené). 
Za jasného oblohy se povrch sněhové pokrývky výrazně ochladí (až o 20°C) oproti teplotě vzduchu. 

Velké dodatečné zatížení 

• Dva a více lyžařů, snowboardistů, atd. bez dostatečných rozestupů (méně než 10m) 
• Sněžné vozidla 
• Výbušniny
• Turista/horolezec bez lyží 

External radiation which strikes the snowpack.

Dopadající záření na sněhovou pokrývku. V závislosti na druhu sněhu se od povrchu sněhu odráží až 90% krátovlného záření. Zbylé záření ohřívá vrchní cm sněhové pokrývky a může ji zvlhčit. 

Dlouhovlnné záření (tepelné/infračervené záření) je prakticky 100 % pohlceno sněhovou pokrývkou. 

Uvolnění deskové laviny na dálku. 

Spouštěcí mechanismus je mimo dráhu laviny. I na dálku odtrhnutá lavina může zasypat nebo usmrtit člověka, pokud lavina dosáhne místa dálkového spuštění. 

Místo, kde se sklon svahu výrazně zvyšuje a je velmi náchylný k hromadění větrem unášeného sněhu. 

Hranaté krystaly se zaoblují, vlivem bortící přeměny. Zrna se zmenšují. 

Nadmořská výška kam až roste les, na kterou má vliv druh lesa a klimatologické podmínky.  

Nadmořská výška, od která srážky padají převážně ve formě sněhu a zůstávají ležet na zemi. 

V průměru se nachází 300 m pod nulovou izotermou. Při intenzivních srážkách a/nebo v uzavřených údolích může být až 600 m pod nulovou izotermou. 

Úzký horský hřeben. 

Oddělené zakulacené částice, ponořené ve vodě (obsah tekuté vody nad 15 % (podíl objemu)). 

Když klouzání přechází do rychlejšího pohybu, hovoří se o klouzavém splazu nebo klouzavé lavině. Uvolnění laviny může být v kteroukoliv denní dobu. Nemají na ně vliv nestabilní vrstvy, celá sněhová pokrývka klouže po hladkém povrchu. 

Pomalý klouzavý pohyb sněhové pokrývky po hladké nebo mokré zemi např. po trávě nebo po hladkých plotnách. Rychlost se pohybuje od několika mm po několik m za den. 

V sněhové pokrývce se vytvářejí trhliny (rybí tlamy). 

Vrstva po které klouže lavina (může to být i povrch země). 

Pozor: 
Nezaměňovat se slabou vrstvou. 

Zvláštní forma srážek, vznikající v atmosféře namrzáním vzdušné vlhkosti na ledový krystal. 

Charakteristická velikost zrna: ≤5 mm 

Viz: www.snowcrystals.it 

Lavina tvořená sypkým (nesvázaným) sněhem. Může být z suchého i mokrého sněhu. 

Vzniká v extrémně strmém svahu a má tvar hrušky. 

Lavinová předpověď poskytuje podrobné informace o sněhové pokrývce a lavinové situaci. Lavinové nebezpečí je hodnoceno podle 5dílné Evropské stupnice lavinového nebezpečí.

Místa kde se nacházejí lidé anebo objekty, ohrožené lavinami. 
Pozor:  
V lavinové zprávě se obvykle uvádí místo, kde dodatečné zatížení může vést k uvolnění laviny. 

Laviny z mokrého sněhu jsou pomalejší než laviny ze suchého sněhu a obvykle mají i kratší dosahy. 

Díky vyšší hustotě sněhu je i tlak na překážky vyšší. 

Vrstva tvrdého sněhu, která vznikla táním a opětovným mrznutím. Zvyšuje pevnost vrstvy. V sněhovém profilu se značí symbolem brýlí (ležatá osmička). Pokud je tání slabé a je vidět ještě původní tvar sněhu, V symbolu brýlí je v pravé části označen původ druh sněhu. 

Lámající se ledovec a padající strmým svahem, někdy se vytvoří i prachová lavina, která bere sníh podél lavinové dráhy. Ledové laviny opakovaně způsobují velké katastrofy. 

Tenká ledová vrstvička v sněhové pokrývce, které vznikla deštěm nebo procesem táním a mrznutím. Jednolitá ledová vrstva, nejsou zde vidět sněhová zrna. 

Dlouhý výrazný horský hřeben. 

Další vysvětlení: 
Hřeben, resp. linie hřebene je výrazné vyvýšení reliéfu, často spojující vrcholy. 

Území omezené jen na některé svahy.  

V rámci jednoho regionu mohou nastat různé lokální situace. 

Plochy na svazích nebo okrajových oblastech o rozsahu od několika metrů do cca 20 m. 

Mechanická přeměna sněhových krystalů způsobená větrem. Vítr rozláme sněhové krystaly na menší částice. 

Tato situace může nastat v atmosféře při sněžení nebo i na zemi. Výsledkem jsou návěje, převěje a sněhové desky. 

Viz: Bortící přeměna 

Množství nového sněhu za určité období např. tři dny. 

Modely lavinového nebezpečí a typické lavinové situace mají společné: označují typické, opakující se obvykle evidentní nebezpečné situace. Rozdíl je v úrovni sledování. Typické lavinové situace poskytují první pohled na možné zdroje nebezpečí (např. nový sníh). Modely nebezpečí se zabývají problémem hlouběji a hledají příčiny problému (např. zatížení nestabilní vrstvy novým sněhem). Modely lavinového nebezpečí popisují možné scénáře a procesy, které vedou k příslušné lavinové situaci. 
Cíl: Nebezpečné situace, mají být rozpoznány rychleji pomocí typických lavinových situací a modelů lavinového nebezpečí. Tímto způsobem se lze vyhnout lavinovým nehodám. 

Zaoblená velká zrna, vytvořené táním a zmrznutím, často se vyskytuje ve velkých shlucích.

Charakteristická velikost zrna: 0,5-3 mm 

Viz: www.snowcrystals.it 

Mokrá vrstva sněhu má teplotu 0 C°, voda ve viditelná a může být vytlačena rukou. 

Událost, která se pravděpodobně stane na méně než 50 %. 

Území se stejnou nadmořskou výškou v rozmezí (s přesností ± 100 m)

• Vysokohorské oblasti: nad 3000 m nad mořem 
• Vysoké polohy: 2000-3000 m nad mořem 
• Střední polohy: 1000-2000 m nad mořem 
• Nízké polohy: do 1000 m nad mořem 

Napětí ve spojení jednotlivých zrn uvnitř sněhové vrstvy, způsobené váhou a klouzáním sněhových vrstev na ní. 

Vrstva sněhu s nedostatečnými vazbami mezi jednotlivými zrny např. hranatozrnitý sníh, pohárkové krystaly. 

Ztráta pevnosti. 

Vrstvy v sněhové pokrývce s velmi malou pevností, ve kterých můžou vznikat praskliny a šířit se dále. 

Typicky nestabilní vrstvy: zasněžená povrchová jinovatka, hranatozrnitý sníh, pohárkové krystaly, krupky. Obecně volná zrna s malým množstvím vazeb a >1 mm. Mokré vrstvy mohou tvořit všechny typy sněhových zrn a krystalů. 

Čerstvě napadlý sníh: 
Sníh ze současných nebo nedávných srážek, který se nestihl přeměnit.  
Charakteristická velikost zrna 1-3 mm 

V lavinové předpovědi je uvedeno poslední sněžení. 

Viz: www.snowcrystals.it

Nadmořská výška, kde je teplota vzduchu 0°C. 
 

Sněhová pokrývka nebo vrstva, která má tendenci se uvolnit při dodatečném zatížení. 

Viz: Návětrný svah 

Svah proti větru. 

Sníh unášený větrem od hřebene nebo vrcholu. 

Nejnižší místo na hřebeni. Zde je zvýšena rychlost větru a ukládání sněhu. 

Oblast v terénu, kde se uvolní lavina. 

Malá zakulacená zrna, vznikají vlivem bortící přeměny. Vrstvy okrouhlozrnitého sněhu jsou matné nikoli lesklé. 

Charakteristická velikost zrna 0,2-0,5 mm 

Viz: www.snowcrystals.it 

Desková lavina, u které je kluznou plochou vrstva sněhu, ale ne povrch země. 

Průsvitné, často ploché krystaly, tvořící se na studeném povrchu sněhové pokrývky, vlivem srážení vlhkosti. Krystaly mají viditelné hrany (fazety). 

Tvoří se nejčastěji za chladných, jasných a vlhkých nocí. Jakmile je povrchová jinovatka pokryta novým sněhem, stává se z ní jedna z nejkritičtějších vrstev pro vznik deskových lavin. 

Viz: www.snowcrystals.it 

Krusta na povrchu sněhové pokrývky

Tvorba trhlin v křehké sněhové pokrývce. Znaky napětí a nestability. 

Při situaci klouzavý sníh se celá sněhová pokrývka klouže po kluzkém povrch (např. travnaté snahy, kluzké kamenné plotny). K uvolnění laviny dochází v důsledky ztráty tření meze sněhovou pokrývkou a zemí. Podle původu vody v sněhové pokrývce, lze laviny rozdělit na klouzavé laviny z teplejšího mokrého sněhu (voda se dostává do sněhové pokrývky deštěm nebo oteplením) a klouzavé laviny ze suchého sněhu (teplo ze země natává spodní vrstvu sněhové pokrývky nebo únik podzemních vod). Čas uvolnění klouzavých lavin lze těžce předpovědět, i když jim předcházejí trhliny (rybí tlami). 

Proces při kterém se mění tvar a velikost sněhových zrn ve sněhové pokrývce. Dva hlavní druhy přeměny: bortící a růstová.  

Při zahřátí sněhu na 0°C, vzniká směs ledových krystalů a vody. Toto vede k ztrátě stability. Jakmile opět zmrzne, vytvoří se ledová krusta a její pevnost se opět zvýší. 

Oblasti zahrnující několik údolí. 
V lavinových předpovědích jsou regiony rozděleny klimaticky nebo geologicky. 

Preventivní opatření při pohybu ve volném terénu.Dodržováním bezpečnostních rozestupů se snižuje ztížení sněhový pokrývky. Při výstupu se doporučuje 10 m a při sjezdu výrazně více. 

Lavina uvolněná samovolně, např. sněžení, ztráta pevnosti. 

Podlouhlé erozní rýhy na povrchu sněhu ve směru větru. Nezaměňovat se sněhovými dunami. 

Povrch sněhové pokrývky je dostatečně pevný, aby unesl chodící osobu. 

Pomalý pokles výšky sněhové pokrývky, vlivem všech druhů metamorfózy (i růstové) a hmotnosti vrchních vrstev sněhu. Zvyšuje hustotu a pevnost. 

• Mírně strmý svah: do 30°  
• Strmý svah: 30° a více 
• Velmi strmý svah: 35°a více 
• Extrémně strmý svah 40° a více 

Sklon svahu měřený ve spádnici nejstrmějšího místa na svahu, v mapě s měřítkem 1:25 000 nebo přímo v terénu. 

Terén ovlivněný přímým slunečním zářením. 

Typicky slunné svahy jsou orientované od východu, přes jih na západ, v závislosti na postavení slunce. 

Tekoucí lavina z rozbředlého sněhu. Běžně se vyskytuje po vydatných srážkách a / nebo po intenzivním tání, kdy je v sněhové pokrývce více vody než z ní může odtéct. Taková lavina dokáže překonat velké vzdálenosti i na mírných svazích. Obvykle se vyskytují v arktických oblastech, kdy se suchý sníh rychle nasytí vodou. 

Sníh uložený v různých vrstvách na zemi. 

Dolní topografická hranice souvislé sněhové pokrývky, udávaná nadmořskou výškou. 
V závislosti na expozici může být sněhová čára v různých nadmořských výškách. 

Sněhové nánosy tvořené větrem přetransportovaným sněhem.  

Plochá strana je návětrná a strmá strana je závětrná. Pozor, nezaměňovat s vlnky. 

Nejspodnější vrstvy sněhu, nejblíž k povrchu země. 

Proces při kterém se sněhové krystaly spojují, což vede ke zvýšení pevnosti. 

Při vyšších teplotách sněhu je proces spojování rychlejší. V zhutnělém sněhu je spojování intenzivnější např. sněhové koule, lavinový sníh, staré lyžařské stopy. 

Viz: zvyšování pevnosti (sněhových vrstev) 

Sněhová pokrývka starší než nový sníh. 
Starý sníh je tvořen růstovou přeměnou. 

Stinné svahy nejsou nebo jsou minimálně ovlivněné slunečním zářením. Obvykle jsou to severní expozice.  

Další vysvětlení: 
Častěji uprostřed zimy, kdy je slunce níže, než na jaře, kdy je slunce výše. Hory dělají stín na okolní svahy, nejen na severní expozice. .

Terén se sklonem nad 30° bez ohledu na tvar a vlastnosti. 

Lavinové nebezpečí je vyhodnoceno v lavinové předpovědi jednotlivých lavinových služeb a popisuje lavinové nebezpečí pěti dílnou evropskou stupnicí lavinového nebezpečí. 

• 1 – nízké
• 2 – mírné
• 3 – značné
• 4 – vysoké
• 5 – velmi vysoké

Pět stupňů je popsáno třemi různými parametry:

• Pravděpodobnost uvolnění laviny 
• Rozmístění nebezpečných míst 
• Velikost a četnost očekávaných lavin 

Stupeň nebezpečí platí vždy pro oblast o rozloze> 100 km², nikoliv pro jednotlivý, konkrétní svah. Lavinové nebezpečí popsané ve zprávě o lavinové situaci je vždy předpověď, která podléhá nejistotám. Mělo by se vždy ověřit na místě. 

Více informací o evropské stupnici lavinového nebezpečí naleznete zde. 

Maximální vzdálenost boků laviny. 

 Změna teploty na určitou vzdálenost, vyjádřená v C°/m nebo C°/cm. 

Teplotní gradient se zaznamenává vertikálně od země k povrchu sněhu. Je to rozdíl sousedních měření. Za malý teplotní gradient se považuje přibližně 1 C°/m, za velký gradient se považuje přibližně 25 C°/m. 

Výška sněhové pokrývky je měřena kolmo k svahu. 

Přetransportování sněhu způsobené větrem, suchý sníh při rychlosti větru nad 4 m/s, ubytý sníh cca 10 m/s. 

Doplňující poznámka: 
Transport sněhu se zvyšuje s třetí mocninou rychlosti větru. Např. dvojnásobná rychlost větru znamená osminásobek přetransportovaného sněhu. Maximální transport sněhu je při rychlosti 50-80 km/h. Při vyšších rychlostech se množství transportovaného sněhu snižuje. 

Pro posouzení tvrdosti jednotlivých vrstev se používá síla ruky. 

Obecně platí: čím měkčí vrstva, tím je nižší pevnost a čím je větší rozdíl mezi tvrdostmi mezi sousedními vrstvami, tím je pravděpodobnější, že hranice vrstev je potencionální místo praskliny. Protože rozdíl v tvrdosti může vést ke koncentraci napětí a protože rozdíly tvrdosti podporují šíření prasklin. 
Rozdíl tvrdosti dvou nebo více stupňů je obvykle považován za kritický. 

Výsledek přetransportovaného sněhu větrem. Na závětrných svazích navátý sníh obvykle vytváří zhutnělé vrstvy, špatně propojené s podkladem. 

Bližší vysvětlení: 
Při transportu sněhu větrem dochází k rozbití sněhových krystalů válením, poskakováním a nárazům v závislosti na rychlosti a délce trvání větru na 10-20 % původní velikosti. Malé roztříštěné částice jsou ubité větrem a vytvářejí při tom soudržnou desku (tvrdá soudržná deska, měkká soudržná deska) na závětrném svahu. 

Velikost návěje/desky (výška): 

• malá 10-20 cm výška 
• střední 20-50 cm výška 
• velké nad 50 cm výšky 

Extent of snow drift accumulations (spatial)

• Malé sněhové desky/návěje: 
   Málo navátého sněhu na malém území  
• Rozsáhlé sněhové desky/návěje: 
   Velké množství převátého sněhu na mnoha svazích různých expozicích 

Lavina spuštěná uměle, pomocí dodatečného zatížení (např. expoze, sněžné vozidla, člověk). 

Velká nebo velmi velká lavina, která dosáhne dna údolí. 

Nově napadnutý sníh s velmi nízkou hustotou: obvykle 30 kg/m³. 

Zvláště nepříznivý svahy z hlediska sklonu (nad 40°) terénu, blízko hřebene a nerovnost terénu (hladkost podložky). 

Vlhká vrstva sněhu má teplotu 0 C°, voda není viditelná, lze jí vytlačit. Snadno se z něj vytvoří sněhová koule. 

Oblasti sevřené vysokými hřebeny, a proto jsou často v srážkovém stínu. 

Typické vnitrohorské oblasti jsou např. Valis, Engadin a Mittelbünden (CH) (nachází se mezi severním hřebenem Alp a hlavním hřebenem Alp), region Ortler – Vinschgau (I) a Ötztal a Stubai. 

Ve Francii jsou typické vnitrohorské oblasti Vanoise, Maurienne, Grandes- Rousses a Oisans-Pelvoux a také hornatý region poblíž Italské hranice. 

Ve Španělsku to zahrnuje oblast Cerdanay (Perafita-Puigprdróz) v katalánských Pyreneí. 

Vodní hodnota sněhu je výška vody v mm, která by vznikla v důsledku tání sněhu. Při průměrné hustotě 100 kg/m³ má 20 cm sněhu vodní hodnotu 20 ml, při 500 kg/m³ se z 20 cm sněhu stává 100 mm vody. 

Nesoudržný sníh. Termín “volný sníh“ se používá pro čerstvě napadlý sníh, pohárkové krystaly nebo velký hranatozrnitý sníh, avšak definice platí i pro mokrý sníh. Nesoudržný sníh může vést k lavinám z volného sněhu. 

Posloupnost vrstev sněhové pokrývky. 

Pro každou vrstvu je charakteristická druhem zrna, velikostí zrna, tvrdostí vrstvy, obsahem vody a hustotou.

Oblasti přibližně nad 3000 m n. M. (zejména zaledněné oblasti). 

Oblast, ve které může spadnout jedna nebo více lavin. 
Termín je často spojován s velikostí lavin 4-5. 

Voda vytékající ze země např. zvednutá hydraulickým tlakovým gradientem mezi zemí a sněhovou pokrývkou. Voda se dostává kanálky v půdě nebo se ukládá v půdě jako led. Prameny jsou také označovány jako výtoky podzemní vody. Obojí vede k výskytu kapalné vody mezi půdou a sněhovou pokrývkou což destabilizuje sněhovou pokrývku.

Nárůst výšky sněhu za určité období. 

Výška odtrhu, měřená kolmo na k svahu. 

Výška sněhové pokrývky měřená svisle. 

Vrchní sněhová vrstva ubytá větrem, často zvyšuje pevnost povrchu. 

Výrazný zvuk “whump“, vzniká při sesedání sněhové pokrývky, nestabilní vrstva se zbortí. Vzduch je vytlačen z nestabilní vrstvy mimo sněhovou pokrývku, přičemž je slyšet zvuk “whump“. 

Zvuk “whump“ upozorňuje na nestabilitu sněhové pokrývky, zvuky mohou být doprovázeny i šířícími se trhlinami.  

Oblasti chráněné před lavinami a jinými alpskými nebezpečími prostřednictvím technických nebo dočasných opatření. 

Tenká ledová vrstvička v sněhové pokrývce, které vznikla deštěm nebo procesem táním a mrznutím. Jednolitá ledová vrstva, nejsou zde vidět sněhová zrna. 
Poznámka: 
Typ formulace používané ve stupnici lavinového nebezpečí a v lavinové předpovědi. 

Viz: Zvýšení pevnosti (sněhové vrstvy) 

Vazby mezi ledovými krystaly se zpevňuje, což vede k zvýšení schopnosti absorbovat zatížení. 

Viz: závětrný svah 

Svah v závětří, kde se ukládá pravidelně ukládá větrem transportovaný sníh. Výška sněhu tu dosahuje několikanásobku průměrné výšky sněhu. 

Transport energie elektromagnetickými vlnami různých vlnových délek: krátkovlnné záření (viditelné světlo), dlouhovlnné záření (tepelné záření). 

Protáhlá část pod hřebene nebo roklinky ve svahu nebo stěně. 

Obvykle strmá, podlouhlá, erozní rýha. Náchylná k ukládání sněhu větrem.